Sdílejte, ať se někdo další vyhne podobným problémům.
Na oficiálních stránkách naleznete jen pozitivní ohlasy, proto bych se rád podělil o vlastní zkušenost, jakožto aktivního uživatele a rád tím upozornil na nedostatky tohoto výrobku. Elektrický vozík Rid-e se chlubí výkonem motoru 1000 W, dojezdem 80 km a od prodejce se dozvíte i neoficiální informaci, že maximální rychlost může být až 50 km/h. Ke koupi vás jistě naláká i vyprávění, že pan Kaštan s tímto strojem jezdí po lese a skáče přes kořeny. Ve své podstatě se vozík jeví jako výborná kompenzační pomůcka pro vozíčkáře. A pokud máte volných 180 tisíc nebo se vám je podaří získat od nadací, můžete ji vlastnit. Mé prvotní nadšení zcela opadlo po ročním používání. První problémy nastaly po prvních dnech používání, kdy zadní kola nezvládly terén trochu horší polňačky a po pár kilometrech byla zcela rozcentrovaná. V manuálu k vozíku se dočtete, že problém s koly vyřeší každý cykloservis. Komentář opraváře v cykloservisu objasnil vše: „Divím se, že kola s tím nejlevnějším jednoduchým ráfkem a očividně i tím nejlevnějším výpletem vydržela tak dlouho.“ Připomínám, že cena výrobku je 180 tisíc. Po vycentrování kol netrvalo dlouho a kola byla opět rozhozená. Tentokrát jsme jeli do servisu přímo za panem Kaštanem. Sdělili jsme mu o co jde a nezapomněli zmínit, názor opraváře z cykloservisu. Pan Kaštan nás přivítal větou „To jste první, kdo s tím má tento problém“ a dostalo se nám vysvětlení, že kola jim dodává specializovaná firma, která ví, co dělá a že ráfky jsou záměrně tak měkké, aby při větší zátěži nepraskli a že pán z cykloservisu tomu nerozumí. Od této chvíle jsem si už netroufl vjet s vozíkem mimo asfalt. O nedlouho později jsme tento vozík vzali do Itálie na dovolenou, po prvních dvou dnech provozu v letních dnech došlo k prasknutí pláště na jednom ze zadních kol a museli jsme plášť vyměnit. Určitě stojí za zmínku, že plášť rozměrů, které jsou velmi obtížné sehnat. Sotva jsme vyřešili tento problém, nastal problém další Na tachometru bylo najeto něco málo přes 1000 km, když v zadních kolech odešla ložiska. Nechali jsme si ložiska vyměnit, současně se zjistilo, že osy, na kterých kola drží jsou vykřivené. Než jsme se dostali zpět do Čech byla i nová ložiska v háji. Panu Kaštanovi jsme po návratu sdělili všechny problémy. Opět jsme byli první, u koho se toto přihodilo a vyslechli jsme si spekulace, co jsme s tím dělali, že plášť praskl a ložiska u kol téměř nic nevydržela a že je to zcela určitě tím, jak s tím zacházíme. Napadla mě poznámka, jak je tedy možné, že já jezdím po asfaltu a on, který s tím skáče přes kořeny problém nemá. Vzhledem k opakovanému rozcentrování kol, jsme u pana Kupky z firmy Kury, která se na výrobě podílí, na vlastní náklady pořídili kola se silnějším ráfkem. Neujel jsem ani 200 km a ložiska u zadních kol byla opět na odpis. Vzali jsme tedy vozík na servis k panu Kaštanovi, který nás opět přivítal větou, že na vině jsme my, protože jsme si kola nenechali prohodit u něj, ale v cykloservisu. V cykloservisu tomu totiž nikdo nerozumí, jak by měl. Proč tedy manuál píše, že to zvládne běžný cykloservis. Tentokrát se táta, který byl u pana Kaštana se mnou neudržel a zcela oprávněně panu Kaštanovi sdělil, že jeho výrobek je aušus, a že je zcela podivné, že správně namontovat kola umí jen on. Vrcholem rozvášněné debaty bylo, že pan Kaštan prohlásil, ať ten aušus teda vyhodíme, že koneckonců jsme ho neplatili my, ale nadace. Když se situace uklidnila, vzal pan Kaštan vozík do dílny s tím, že ho opraví. O pár hodin později mi zavolal, že vozík teda opraví, ale že zároveň sníží jeho výkon, aby se předešlo dalším problémům (s námi). S tím jsem samozřejmě nemohl souhlasit, a tak jsme se s rodinou dohodli, že vozík hned druhý den vyzvedneme a sdělíme panu Kaštanovi, že od něj již opravu nechceme. Nikdo z nás netušil, že budeme muset využít služeb policie, abychom vozík vůbec získali. Paní Kaštanová hned využila domnělého trumfu, že nám vozík nedají, protože nemáme předávací protokol, vědoma si toho, že žádný nemáme, protože se žádný nesepsal. Nebýt naší předvídavosti, ve které jsme si přinesli kupní smlouvu bychom vozík snad ani nedostali. Teprve doma jsme zjistili, že pan Kaštan už na opravě začal pracovat a začal právě u snížení výkonu. Kola zůstala neopravená. Na závěr bych mohl jen dodat, že vozík nemám ani rok a na některých místech konstrukce pod oprýskaným lakem reziví .
