Od včerejšího dne, kdy jsem se začala bát o ty miliony lidiček, jsem bez sebe strachem,- myslím na všechny, ale mám tam i blízké přátele a tu hrůzu, která se na ně řítí, znám jen z katastrofických filmů, na které se téměř nedívám, protože nesnáším sci-fi... a ona je to pravda, - dopadla mi přede dveře jako balík se kterým nehnu!
Trápím se doufám, věřím veselému založení amerických lidí, věří jejich pozitivitě, se kterou už překonali i jiné hrůzy v posledních deseti letech...
Sedím v teplé místnosti, v kamnech praská, pes spí u nohou... a stejně nebudu šťastná, dokud to neskončí.Srdcem jsem s Vámi všemi! Magdalena