Městský soud v Praze nedávno řešil porušení povinností jednoho obchodníka s cennými papíry a právnickými zákrutami se rozhodně udolat nenechal.
Žalobce, obchodník s cennými papíry, se u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí České národní banky, kterým mu bylo odňato povolení k jeho činnosti pro mnohonásobné porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu, čímž spáchal řadu správních deliktů. Žalobce se ve svých námitkách zaměřil především na formální či procedurální pochybení ČNB, věcně však ani nerozporoval, že by se v menší či větší míře vytýkaných správních deliktů dopustil.
Jednou z námitek obchodníka s cennými papíry bylo i to, že ČNB ve svém rozhodnutí neurčitě popsala jednání, jež mělo založit správní delikt. Například v případě distribuce zavádějících informací na internetu, ze kterých vznikal dojem, že investice do akcií je forma spoření s jistým výnosem, byl delikt časově vymezen pouze slovy „po řadu měsíců“. Městský soud poznamenal, že k požadavku přesné časové specifikace deliktu nelze přistupovat mechanicky a je nutno vždy zohlednit konkrétní kontext a účel zákona. Nabídka informací na internetu může být žalobkyní velmi rychle přidána, změněna či odebrána a tudíž není možné vymezit delikt časově zcela přesně, postačí však podle soudu určit ho tak, aby účastníkovi bylo zřejmé, za co je trestán.
Další námitky žalobce se zaměřovaly na důkazy, kterými ČNB v řízení prokazovala jeho vinu. Namítal, že téměř všechny důkazy proti němu byly pořízeny v rámci „přepadové“ kontroly a žalovaná po této kontrole rezignovala na zajištění jakýchkoliv dalších důkazů. Městský soud k tomu podotkl, že je pravdou, že ČNB měla jako správní orgán povinnost vyvinout snahu ke zjištění skutečného stavu věcí. Pokud však obchodník s cennými papíry nepřinesl na svou obranu žádné věcné protiargumenty, zpochybňující meritum důkazů zajištěných v rámci kontroly, neměla ČNB důvod svou kontrolu doplňovat, neboť výsledek (věcně nezpochybněné) kontroly odráží pravděpodobně skutečný stav věcí.
Nikoliv posledním prohřeškem žalobce byly i nedostatky v oblasti compliance. Při kontrole pracovníci ČNB zjistili, že osoba, která měla u obchodníka vykonávat funkci compliance, již několik měsíců u obchodníka nepracovala, a ani později na tuto pozici najatý pracovník se u výslechu příliš nevyznamenal - podle kontrolorů ČNB se neorientoval v základních pojmech a s problematikou se v době výslechu teprve seznamoval. Žalobce se v duchu celé své obrany zaměřil na formální stránku věci a brojil především proti tomu, že ČNB spojila ve svém rozhodnutí dohromady dva odlišné delikty – nepřítomnost pracovníka compliance a jeho neodbornost. Ani tímto argumentem se však Městský soud nedal přesvědčit, podle jeho názoru byly oba dva skutky sice popsány jednou větou, z odůvodnění však jasně plyne, že mezi nimi činila ČNB rozdíl.
Zbývá dodat, že rozhodnutí Městského soudu později potvrdil i Nejvyšší správní soud. Obsah zkrátka někdy vítězí
(2)
(3)
(3)
