V životě jsem poznal jen několik málo organizací, do kterých šlo vstoupit, ale když chtěl člověk vystoupit, byl to problém - KSČ, SSM, Varšavskou smlouvu, Katolickou církev ... Z některých se odcházelo jen nohama napřed, z jiných šlo nějakým způsobem alespoň "být odejit". Pokaždé ale ta "nemožnost odejít" nějak podivně smrděla.
Zvlášní, že EU má několik desítek tisíc stran protokolů, pravidel, zákonů, doporučení a já nevím čeho všeho ještě na skoro cokoliv, ale definování způsobu vystoupení ze smlouvy není nijak specifikováno. Prý není potřeba. Alespoň to říkají odborníci. Jiní odborníci zase říkají, že ti první odborníci těch 80000 stran protokolů nemohli nikdy přečíst, takže to nemůžou vědět ... Kdo se v tom má vyznat.
Pevně věřím, že ekonomicky se mi bude po vstupu do EU dařit dobře. A i kdyby ne, s dostatkem peněz jde vždycky "vystoupit". Je ještě kam - USA, Kanada, Austrálie, ... Pro pár miliónů českých pepíků zmasírovaných reklamou na klamnou vidinu bohatého evropského supermarketu to asi bude hodně těžký probuzení do nových dní.
Když mi stoupnou náklady o pár desítek procent a příjem zůstane skoro stejný, tak co se děje? Skoro nic. Trochu míň budu nakupovat akcie, trošku míň spořit na stavebním spoření, trošku míň investovat do firem, trochu zkrouhneme roční vinný rozpočet ...
Ale co udělá český pepík, který žije "z ruky do huby" a s vidinou zářné budoucnosti hodí své "ANO" do urny? Člověk, který má v domácím rozpočtu rezervu pár procent? No, však se nic nestalo, jsme v EU, hurá do toho. Nepojede https://zajezdy.kurzy.cz do Chorvatska. Nějaké procento výdajů v rozpočtu dolů. A co pak? Bude kupovat míň jídla? Přestane platit nájem? Míň benzínu? Nebo zvolí deficitní rozpočet a ještě pro jistotu bude demonstrovat? Těžké rozhodování.