volny.cz
(Pokud vyjdeme ze Schumpetera a - na rozdíl od Václava Klause - budeme předpokládat, že se ve svých tezích o tvořivých destrukcích skrze Unternehmergeista a velké korporace jako nositele technických inovací nemýlil (ani náhodou!), pak samozřejmě nemá smysl snažit se o dosažení jakési absolutní ekonomické rovnováhy - to by byl leda tak absolutní ekonomický nesmysl. Ekonomika musí být vždy v nerovnovážném stavu, aby se mohla hýbat dopředu (a občas i dozadu - viz nejen Řecko). Pravidelné saunování otužuje a je nejlepší prevencí proti infarktu.
Na druhé straně ovšem má smysl zabývat se modelováním nejen ekonomické reality jako takové, nýbrž i hledáním pomyslného rovnovážného bodu podobně, jako to udělali v polovině 18. století francouzští fyziokraté, jejichž představitele právem považuje Josef Alois Schumpeter za největší ekonomy 18. století - nikoliv tedy morálního filozofa bez praktických ekonomických zkušeností, Adama Smitha, a bankéřského "... Ricarda, nýbrž praktického hospodáře a předrevolučního francouzského ministra financí Turgota nebo velmi vzdělaného a osvíceného lékaže Quesnayho, který pochopil, že ekonomický organismus má mnohem více společného s živým biologickým systémem (jakousi "psychosomatickou" jednotou) než s neživými fyzikálními soustavami.
Proto také bude už navždy Ekonomická tabulka (Le tableau economique) geniálním příkladem první meziodvětvové bilance, i když tu myšlenku samotnou dokázali ocenit nobelovskou cenou za ekonomii teprve o 2 století později (laureátem byl Wassily Leontief, doktorand Ladislause Bortkiewizce, jeden z prvních Schumpeterových žáků, a učitel Hymana Minskeho).
