Situace na trhu je dnes taková, že zatímco po všech minulých aférách se lidé do malých bank bojí chodit, velké banky jsou všechny střiženy podle jednoho vzoru. Takže není z čeho vybírat, všichni se nakonec chovají stejně.
Marketingové heslo "Banka pro život", "Vše pro klienta", atd., by mělo znamenat, že se banky mají chovat tak, jak chtějí klienti, k jejich spokojenosti a přitom dosahovat rozumného zisku.
Jaká je ale skutečnost? Banka klienta napřed donutí, aby něco chtěl, tedy to, co se jim hodí, a pak tenhle požadavek rádi splní. Když chce klient něco jiného, např. chodit vybírat na přepážku, tak sice může, ale za tak nekřesťanských podmínek, že pokud mu není všechno jedno tak skloní hlavu a nechá se od banky vychovat. Internetové a telefonní služby jsou levnější, protože tam jsou klienti nevybíravě hnáni, protože banka ví mnohem lépe než oni, co je pro ně nejlepší. Až je tam dostane, tak tam zdraží také a bude je nutit dělat zase něco jiného, co se bude hodit jí. Těmito vybranými penězi pak především řeší svou neefektivitu a přebujelost centrály, v menší míře dotuje dumpingové ceny služeb, které ve vztahu ke klientům prosazuje.
Nejsem proti novým technologiím, ale podle mě je nutno chovat se slušně i k těm, kteří chtějí "to tradiční". Tedy zpoplatnit tyto operace tak, aby z toho banka měla přiměřený zisk, ale nedělat z nich nejluxusnější službu s několikasetprocentní marží. Jako bývalý zaměstnanec spořitelny vím, že platy obyčejných přepážkových pracovnic zdaleka nejsou nebetyčné a těch několik minut jejich času včetně práce zázemí nemůže stát tolik.
Jsem zvědavý, jestli se někdy dočkám toho, že na trhu bude banka, která nebude nevybíravě používat tohoto principu "cukru a biče" a bude se ke všem klientům chovat stabilně slušně. Klienti jsou dospělí lidé, kteří vědí, co chtějí a je nestydaté chovat se k nim jako k malým dětem a neustále je někam postrkávat. Dnešní situace na trhu však jinou šanci lidem zatím nedává ...
