vývoj jde přesně opačným směrem. Alespoň v Česku, kde v práci většina lidí tráví stále více času a o nějakém zkracování pracovní doby tu nechce nikdo slyšet. Naopak se mluví o prodlužování délky odchodu do důchodu, tedy de facto o prodlužování pracovní doby, vládními opatřeními se přesčasy zahrnují do mzdy apod.
Co se týká nepodmíněného příjmu, zavedl bych ho formou univerzálního důchodu, kdy by každému občanovi mezi 18 až 68 lety chodil měsíčně na individuální účet univerzální základní důchod (ve výši životního minima cca 3,5 tisíce Kč) plus určítá část (cca 40-50%) jím, nebo za něj, odvedeného pojistného. V každém okamžiku života by tak mohl začít čerpat důchod ve výši podílu zůstatku na individuálním účtu a zbývající průměrné doby dožití v měsících. Částka by se zvyšovala s věkem a odvedeným pojistným a snižovala v důsledku výběrů v průběhu života (např. v nezaměstnanosti). Nikdy by však nemohla klesnout pod životní minimum (univerzální důchod). Systém by zčásti, nebo úplně, nahradil sociální dávky, např. dávky v hmotné nouzi, podporu v nezaměstnanosti a zároveň by přestal existovat explicitně stanovený důchodový věk, což by podstatně lépe odráželo, jak rychle kdo stárne.