Nejvíce vzpomínají ti co nic nezažili -)) - Obří fronty, žádný toaleťák. Nakoupit za socialismu byl často boj

A jéje, lůza se ozvala. Já tu dobu moc dobře pamatuju. A už nikdy nechci zažít každodení úprk ze školy a později družiny do obchodu, aby bylo ještě pečivo a mléko. Navíc pytlikové mléko, kde každé druhé v rohu teklo. Dobu, kdy zboží jako pískací lízátko bylo jen v Tuzexu, kdy jsme se ve 4 tísnili ve 2+1, které musel otec vlastníma rukama přestavět, aby se tam dalo bydlet.

Dneska nikdo z mladých na normální bydlení čekat nemusí. Kdo se snaží adekvátně bydlí. Kdo se nesnaží je holt lůzr. Příklad já a můj bratr. Oba stejná výchova, stejné možnosti. On flákač, který jen tak tak na druhý pokus uhrál maturitu, peníze vždy utratil za chlast, hodpodu, trávu, tuc tuc festival, apod., ve svých 45 letech bydlí v garsonce (kterou mu museli koupit rodiče), nemá nic a je obdivovatelem Putina.

Zatímco já chodil na brigády již na střední škole, na VŠ jsem pracoval na poloviční úvazek, šetřil jsem, vzdělával se, žádné chlastačky s kamarády, nový mobil na vánoce, drahé dovolené. A dnes? Dneska bydlíme s rodinou ve svém moderním bytě, který jsme s manželkou vlastníma rukama dali dohromady po víkendech a dovolených, druhý byt pronajímáme, když nám klekne pračka, nemusíme si na novou brát půjčku, banány koupíme dětem kdykoli. Máme se prostě dobře a nad línou lůzou brečící po komunismu ohrnujeme nos.