post.cz
(... no jenže začala to a docela drsně to během posledních 50 let prosazuje spíše ta druhá strana ...
Spolužití je totiž umění "žít a nechat žít" - a nesnažit se s využitím peněz, vojenské moci resp. jiné momentalní převahy vnutit jinému své princípy a pravdy. (To platí i o exportu západní demokraticie, která se zatím může pochubit leda pár desetiletími existence což je z hlediska lidské historie naprostá nicotnost).
Neuznávam vývoz revoluce ať už se za tím slovem skrývá cokoliv .... zvláště když otevřeně či skrytě nutí "spolužijicího" měnit tisiciletími zaběhlý a ověřený styl života zděděný po předcích. Až se mu to začne zamlouvat - sám si to změní a ještě mě poprosí o pomoc a poděkuje .... a třeba mu to nepotrva ani jednu-dvě generace (což je historicky nepodstatná doba).
Toto je ale přístup vycházející z historického nadhledu a alespoň omezené schopnosti kritické autoreflexe vlastního vývoje bez niž je pochopení "chování spolužijícího" prakticky nemožné. Kdopak nám to vyčítá třeba nacionalizmus (kdy si kdo naposled v ČR dovolil vyslovit něco jako národní zájem?).
(1)
