Učebnice měnové teorie a politiky se hemží poukazy na nezodpovědné mocnáře, kteří, aby mohli vést dobývačné války a vést rozmařilý život, neváhali razi neplnohodnotné peníze se sníženým obsahem měnového kovu. Z čistých zlaťáků a stříbrňáků se tak staly nečisté, znehodnocené mince.
Co dělají kvantitativní uvolňovatelé dnes? Vazba měn na měnové kovy sice již dávno (minimálně od konce brettonoodských dohod v roce 1971) neexistuje, ale existuje vazba měn na objem transakcí. Jenže jakých transakcí? Jakýchkoli, tedy i kriminálních, což dokazuje i ESA 2005 a jiné standardy pro výpočet HDP. Tím, že centrální banky činí to, co je popsáno v článku, nakupují bezcenná aktiva za často nově úvěrově emitované peníze. Jaká je pak hodnota peněz, za něž se nakupují bezcenná aktiva? Jsou také bezcenné. Jinými slovy, to, co prvoplánově "uklidňuje trhy", tedy ve skutečnosti masu trhovců, kteří jsou nezbytní pro fungování trendmakingu a jím generované exkluzivní výnosy trendmakerů, je pouhým vnitřním znehodnocením příslušných měn. Brak nakoupený za peníze znamená, že peníze nabydou hodnotu braku.
Až toto lidé pochopí, přestanou se účastnit finančních trhů, ty nebudou obchodovat s hezky zabaleným brakem jako byly CDS před dvanácti lety a investice se nasměrují do úsporných udržitelných technologií a do komplexního vzdělávání. Jiné cesty není, máme-li přežít ve zdraví.
(1)
