Že kapitalizmus nemůže fungovat při konstantní peněžní zásobě je zřejmé. Ani představa deflace a zvyšování množství světové produkce při snižování cen produkce, není prakticky možná, protože při trvalém poklesu ceny své produkce se producentům nevyplatí prodávat, daleko bezpečnější je peníze uložit do trezoru a nechat si je zhodnocovat deflací. Proto v praxi se zjistilo, že nejvýhodnější pro hospodářství je inflace někde kolem 1 - 2%. Hospodářský růst může fungovat jen při emisi peněz, která tady probíhá od vynalezení peněz. I růst v USA v 19. století nebyl dán jen ekonomickou svobodou, výběrem mezi farmařením a jinou prací, ale i díky zlatokopům, kteří zajišťovali emisi peněz. I proto se nenaplnily představy Karla Marxe, který předvídal kolaps kapitalizmu, kvůli nedostatku poptávky na straně spotřebitelů. Domníval se, že ziskem se přesunou všechny peníze od spotřebitelů k podnikatelům, a tím dojde ke kolapsu poptávky. Marx nechápal, že množství peněz není konstantní. V době mimo krizi vznikají peníze dluhem. Je-li dluhů málo, projeví se to jednak nízkou úrokovou mírou, která někdy klesá až do záporu, jednak omezením tvorby nových peněz. Boj za nulové státní dluhy může mít tyto následky. Pak je potřeba emisi peněz zajistit jinak. Kvantitativním uvolňováním, či přímo ve prospěch státních výdajů (stavby silnic, důchody....). To má ovšem za podmínku zanechámí kapitalistické zbožní výroby a omezení emise tak, aby stát nebyl v platebním deficitu (aby si netiskl peníze na dovoz zboží ze zahraničí). Likvidace kapitalistické zbožní výroby má za následek nedostatek zboží (viz Zimbabve či Venezuela, kde chybně byla za primární příčinu zdražování zboží uváděna emise peněz), popřípadě neefektivní produkcí, což může existovat jen v izolovaném prostředí. Kapitalista je totiž hospodářem, který má velmi důležitou roli v ekonomice, zajišťuje efektivitu. z výše uvedeného se domívám, že kapitalizmus vůbec nepotřebuje nějaké hlubiké krize, mýtus očištění hospodářství je velmi nebezpečný, neboť v době, kdy trpí lidé, vzniká prostor pro radikální totalitní ideologie. Příkladem zbytečnosti krize je velká hospodářská krize na začátku 30. let 20. století. Začala po politice nízkých daní a výdajů v USA, kterou prosadil prezident, který skončil v roce 1929. V USA v době hospodářské krize "z rozpočtových důvodů" hladověli desítky milionů lidí (v SSSR byl v té době hladomor). To samé USA o deset let později válčilo na několika frontách, svými nálety likvidovali německý zbrojní průmysl a německé zásobování pohonnými hmotami, dodávali svým spojencům materiál i potraviny. Živili sebe i SSSR, který by bez Ukrajiny to mohl vyhladovělý vzdát, jako v 1. světové válce. Pak ještě bez nějakých fatálních rozpočtových následků pomáhali Evropě s obnovou. Fatální následky by mělo z rozpočtových důvodů prohrát s Hitlerem válku. Stejně fatální pro 1. ČSR republiku mělo, že z "rozpočtových důvodů" nechali dovést krizi až tam, kde byla, přitom Němci viděli, že v Říši si nedělá Hitler s rozpočtem problém a nezaměstnanost tam prudce klesá. Kdyby se Němci měli v demokratické ČSR lépe než v Německu, jsem přesvědčen, že by se historie vyvíjela jinak.
Co se týče zlata, jde o komoditu, jako jinou. Na rozdíl od virtuálních peněz je podložená nějakou hmotou a nějakou historií. V době nervozity je zlato výhodnou investicí, dlouhodobě je výhodnější investovat do něčeho, co přináší podíl na zisku produkujících společností.
(2)
