Ptát se jak prokázat, že vedoucí podvádí při zapisování pracovní doby v době, kdy má každý telefon fotoaparát mi přijde zábavné. Uznávám, že fotografii nelze považovat za hlavní důkaz, pouze za podpůrný, ale ve spojení se svědectvím další osoby už to má dostatečnou váhu.
Ohledně rozpisů na nástěnce - jedná se o ten samý princip - je to nafocené s datem, ideální je mít na fotce denní tisk s datem. Samozřejmě je potřeba mít fotografie v rozumné sekvenci a tu dodržovat. Potom právník nemůže namítat, že je to podvrh (u jedné fotky ano). Ale jestliže mám měsíc fotek v nepřerušované sekvenci - to jest příchod do práce (s hodinami v práci na zdi) následně fotka píchačky daného dne, před odchodem fotka nástěnky a při odchodu fotka píchačky odchodu daného dne. Takováto sekvence se velmi těžko zpochybňuje. Následně je potřeba fotky z daného dne poslat elektronickou poštou - časové záznamy u veřejných serverů mají dlouhou životnost čímž potvrdí datum.
Dále nařízené přesčasy - pokud jsou nařizovány ústně - na to je ideální diktafon. V případě nahrávání pro vlastní potřebu - neboť se jedná o záznamy pracovní povahy, nejedná se o porušení osobnostních práv. Teoreticky tam může nastat konflikt, že nahrávaná osoba by o tom měla být informována - pokud to ale na záznamu je řečeno, tak už je to zcela legální. Vhodná formulace - Vážená paní vedoucí, abych předešla sporům a problémům s pamětí, tak si vaše instrukce pro jistotu nahrávám.
S tímto máte vše potřebné. Jenom pozor, pokud do toho půjdete - je potřeba alespoň měsíc držet hubu a krok a nahrávat a pak se teprve stavět na zadní.
(5)
(5)
