Pět let u Penny,v prosinci pracovní úraz,doteť jsem na nemocenské,chtěla jsem od 1.3. do práce i když mám antibiotika a lékař byl proti.Psala jsem ,od kdy se vracím prosila o sdělení směn.Odpověď-snad zítra dají vědět(28.2).čekala jsem do 22:00 a nic.Tady je to normální,že se večer dovídáme jak máme jít druhý den do práce.Tak jsem ještě v tu dobu popsala situaci OV a zdělila jí ,že tím pádem budu dál na nemocenské,což mi lékařka doporučovala.No a zase ticho po pěšině.
Tak tu nyní sedím ,nervy na pochodu,strach co bude až mě uschopní.Protože vše co je popsáno přede mnou zážívám u nás také,je to jak přez kopírák,ten ,kdo měl jen malou šanci jít jinam ,neváhal a šel.Opravdu je na nás aplikován model jednání jako s auscaidry,co se stalo s úctou člověka k člověku?Nejhořší je ta nabubřelost všech těch kraváťáků a mladičkých zástupců,mohla bych jim dělat mámu a co od nich musíme zkousnout,protože nemají ještě vyvinutý cit šéfovat,cit pro práci s lidmi. Jenže to ti nahoře potřebují,Stížnosti vážně nemají cenu,protože se to považuje za projev neloajálnosti.Tak nám všem přeju aby se to zlepšilo.