Ono ani kapitalismus není jen jeden. Může být jako hlavní soukromopodnikatelský jako je u nás, může být státní kapitalismus jako ten co tu byl s lidskou tváří zvaný socialismus a nebo smíšené hospodářství ke kterému směřujeme, a které asi bude mixem soukromých, polostátních a státních podniků a finančních institucí. Pokud je někdo v postavení zaměstnance, tak z hlediska práce mu to může být jedno. Ale jako občan by měl vědět, že ze státního a polostátního kapitalismu získává přes stát zpět mnohem více než když zisk právnické osoby shrábne soukromý vlastník. A přece jen těch soukromých vlastníkú ať už cizích a nebo místních je o několik řádů méně než těch co na něj pracují. jen vezměme. Cca 300 mld. odchází za rok do ciziny jako dividendy. Dalších 300 mld. mizí z titulů kooperací a dalšího půl bilionu jde ve prospěch miliardářů a střední vrstvy. Stát s bídou sežene tak 1,5 bil. kč do rozpočtu, což je asi 60% toho co by vybral v socialismu. Holt zvolili jsme si strany a vlády, které nás dělají daleko větší chudáky, než bychom byli, kdybychom tak pochopně neprivatizovali a nerozdávali finanční instituce. No může nás alespoň hřát pomyšlení, že z 200 nejbohatších dolarových miliardářů na světě máme hned 8 a z toho i jednoho v první desítce. Tady je vidět jak je naše 10 milionová zemička výkoná, když k vysokému počtu superboháčů přičteme i odvody do ciziny tak jsme prostě na špici. Jen občané zaměstnanci z toho zase až tak moc nemají. Alespoň nespychnou a neusnou na vavřínech.
(3)
(4)
