Stěpán Křeček indikuje silnou závislost prostředí finanční instituce na způsob nazírání a interpretace úroku. Zdravá ekonomika obsahuje svou větší část v bezúvěrovém a bezúročném režimu, tedy až na úročená depozita. Toto úročení je ale dlouhodobě tak nízké, že až na extrémní střadatele se jakýkoli motivačné efekt k čemukoli zcela vytrácí. Spoří se, protože si to nejistoty blízké i vzdálenější budocnosti vyžadují, a to bez ohledu na úročení.
Málokdo si uvědomuje, že úrokové sazby mají týž efekt jako míra inflace - znehodnocují to, čeho se týkají. Úrok znehodnocuje jistinu, inflace znehodnocuje tržní statky. Úrokové zhodnocení jistiny je čirou fikcí, protože ve skutečnosti se peníze znehodnocují inflací systémově, aby dlužníky jejich úvěry půjčky tolik nebolely. Jenže s rostoucí zadlužeností klesá výnosový potenciál úvěrů a tím dochází k znehodnocení jistin.
V bezúročné ekonomice by se odklad spotřeby od současné situace nelišil, prostě jíst a pít potřebujeme denně, ale pořizovat si postel či auto nikoli. Jen by rychleji docházelo k požírání jistiny jako čistého výnosu úvěrující banky. To by ale přivedlo banky k rychlému prozření, že lepší je vrabec v hrsti než holub na střeše a úvěry by řádově omezily pouze na ty dlužnicky nezbytné a plně kryté. Pak by již byl jen krůček k pochopení, že peníze nejsou zboží ale prostředek směny a příslušná změna systému by se ukázala jako zcela nezbytná. Úvěr s úrokem a inflace jsou siamská dvojčata vadného finančního systému současnosti.
(4)
