Můj děda si poctivě střádal pod polštář, tedy spíš do knihovny no a po nějakých letech se už dost divil, že si za to nepořídí to co plánoval.
Druhý děda zase vzpomínal na mládí, jak lacino přišel k 50kčs, které pro druhého takřka bezcené mu známý věnoval.