Mně ti zatvrzelí popírači připomínají toho chlapíka, kterýmu kdysi někdo nabízel místo zlatý cihličky papírek s číslem.
"Cože to je? Bankovka? Vždyť je to jen bezcennej papír! Nemá to žádnou hodnotu! Vždyť mi to může shořet! Někdo mi to roztrhá! A kde mám tu jistotu, že mi za to banka to zlato vrátí? To nemůže mít žádný využití!"
Teď jsme se jen posunuli o level dál. "Cože? Vždyť jen to jen nějaký číslo! Ani sáhnout si na to nemůžu! Kde mám tu jistotu, že se mi ty bankovky vrátěj?"
Vy jde to nastejno – nerozumím tomu, je to něco neznámýho, co nabourává moje zažitý jistoty. Takže se toho bojím, pohaním to, zakážu, zruším. Je to ďáblovo dílo! A vůbec – Země je placatá!
(2)
