Sociální parazité - Anketa: Paraziti

V praktické aplikaci musí být přednostně a nutně sociálním systémem rozhodující, zda osoba, dnes pasující se jako „ve hmotné nouzi“, někdy v životě pracovala a tedy do společenského sociálního systému přinesla svůj díl a nebo se ze svého vlastního rozhodnutí intenzivně, demokraticky a trvale poctivé práci vyhýbala, což u nepříjemně početné části naší společnosti je již záležitostí celých generací a stylem života.

Dále se musí vzít v úvahu, kolik dětí této osoby řádně ukončilo základní školní docházku a též začalo pracovat a stále poctivě pracuje. Pokud nejsou tyto základní podmínky splněné, osoba v tzv. hmotné nouzi se z vlastního životního rozhodnutí přetvořila do statusu sociálního parazita, což je hrubě nedemokratické vůči pracující dnešní téměř už menšině.

Máme vhodné přísloví: „Kdo nepracuje, ať nejí“, což se dětem ve školkách i školách buď přímo nebo nepřímo vkládá do pomyslného žebříčku jejich společenských hodnot a osobnostního rozvoje.

Ale pokud tyto osoby, dnes rádoby „ve hmotné nouzi“, do školy ani do práce celý život nechodily, nemohou oni a potom ani jejich děti toto společenské pravidlo znát. V právu je jedním ze základních pravidel, že neznalost zákona neomlouvá - ignorantia legis non appreciate.

U těchto osob, dnes rádoby „ve hmotné nouzi“, se samozřejmě nejedná o neznalost, ale natvrdo expresis verbis o ignoraci základních společenských pravidel a principů naší občanské a demokratické společnosti.

Bylo by demokratické rozhodnutí těchto osob, dnes rádoby „ve hmotné nouzi“,  celoživotně nepracovat stejně celospolečensky široce demokraticky přijmout a respektovat?

         Velmi snadné je do systému nic nedat, ale s nataženou rukou požadovat. Cožpak zejména ve dnešní občanské a demokratické společnosti neplatí pravidlo vzájemné obchodní ale i společenské výhodnosti!?!? Anebo zjednodušené pravidlo nedáš – nedostaneš?!?!

         Já jsem za celý svůj život v práci neměl jedinou neomluvenou absenci, tak se mně zjádra příčí, aby na výsledcích mé práce parazitovali ti, kteří se demokraticky nepřizpůsobili společenskému systému. Tyto osoby dnes rádoby „ve hmotné nouzi“ přespříliš spoléhají na sílu sociálního cítění naší společnosti a bezprecedentně je zneužívají pro své pohodlné žití na úkor práce jiných.

         Toto není demokracie, ale něco, co nemá výraz vhodný pro slovník gentlemanů golfového klubu, ale pohybuje se v subabdomenálních tělesných partiích.