Jak nám doporučují prošlé řešení - Udeří až 10procentní inflace, největší zdražování za generaci. Proč právě teď a jak se připravit?

Milý Kovando. My, obyčejní lidé, kteří chodí do práce k podnikateli, do firem, my, kteří pečujeme doma za mrzký peníz o staré lidi, my, kteří jsme nezaměstnaní, i ti, kteří jsou nepohodlní systému, moc dobře víme, že v časech, kdy teče naší milé republice do zadnice, tato vydává dluhopisy, místo toho aby tiskla peníze, protože je to pro ni výhodnější. Problém je ale v jednom. Lidé jako my, vycházejí s málem, každý měsíc těžce přehazují v ruce složenky a příkazy k úhradě, a zvažují, co mají zaplatit, kde co koupit laciněji, co je nutné a co zbytné. Jen díky takovému pohledu a šetřilství, spojenému s různým samozlepšováním této zahnojené situace, mají někdy kladný, jindy záporný výsledek v hospodaření samoživitele, mladé rodiny, či rodinné buňky seniorů. Netřeba nám vykládat, kdo za to může, proč nejsme po třiceti letech ohodnoceni za svoji práci stejně, jako ve vyspělých vzorových kapitalistických zemích, proč se vždy přidávalo více práce nežli peněz za odměnu, proč západ nedoháníme, ale se nám opět postupně vzdaluje, tentokráte i v sociálním zabezpečení. I přesto, že končící vláda byla zodpovědnější a alespoň trochu dohnala deficit v sociální pomoci, který využívají pracující i ti, kteří práci nemají. Nedošlo k vysvětlení, proč za bývalého režimu se ze mzdy či platu dokázalo poměrně slušné žít, včetně drobných radostí i přiměřené dovolené, a proč nyní nelze za odměnu od bohatého podnikatele ani vyjít s povinnými platbami, a tak pracující (spolu s nepracujícím) pěkně SPOLU čerpají sociální dávky tam, kde by měli mít dostatek. 

Ovšem zpátky k dluhopisům. U té části osob, které vznikl tu a tam nějaký přebytek, a i u velkého procenta těch, kteří mají tak vysoké zisky, že mohou, prostřednictvím svých daňových poradců a právníků, optimalizovat (čti : oficiálně krátit) daně, je opravdu obava, kde umístit tyto prostředky, aby nebyly znehodnoceny inflací. Lékem má být nějaký dluhopis, a to nejlépe státní, České republiky, protože jsme přece vlastenci. Je známo, že kapitál není vůbec vlastenecký, a jde tam, kde skýtá prostředí vyšší zisk. Takže je dosti zpozdilý předpoklad, že by občan, neznalý bankovních kliček, investoval zrovna tam, kde slibovaný očekávaný výnos je nižší, nežli inflace očekávaná, a půjčoval tam za záporný úrok. Pojem záporný úrok jsme již v minulosti zažili u vkladů na účtech, k docílení přelivu ležících peněz tam, kde by mohly být použity k rozvoji podnikání a firem. Ovšem současný stav, kdy se chce vydojit občan ze svých úspor na úkor vlastní újmy, aby z toho profitovali ti, kteří doposud brali podpory podnikání, dotace, úvěry u bank, které si započítali do svých nákladů a z nich odvodili zisky, to je již za hranou. 

My víme, že se zde nebojuje za lidi, ani za životy, ani za zdraví lidí, že je to byznys nejhrubšího zrna, a že banky a stát jsou obrazně na jedné lodi. Prostě kapitalismus, kterému - kdoví proč - zde stále říkáme "tržní hospodářství" se prostě přežil. Čím dříve to pochopí ti, kteří peníze mají, i ti, kteří tomu šéfují, i ti, kteří mohou volit, tím líp. Zkuste třeba zajistit, aby se tolik světově nezbrojilo, nevedly se války (mimochodem, půjčujete i zbrojařům, a dluhopis podpoří i ty zázračné nákupy hejblátek pro vojáčky). Tak co, půjde to, nebo pro podobný návrh není pochopení právě mezi těmi, kteří tento cirkus vedou ? 

Z historie mám takový rodinný příklad. Kdysi, když moje pratetička, velká vlastenka, dostala ke svému penzí ještě několik penízků za prodej domku, tak v takové situaci také zvolila státní dluhopisy, jsa zlákána nějakým Rašínem, a dokonce měla uschovány v šupleti ony krásné, barvami i tiskem vyvedené papírky, které ukazovaly, jaké dobré věci se zúčastnila. Bylo nedlouho po válce, lidé třeli bídu a také si odtrhovali od úst. Ne tak buržoové a kapitalisté, kteří měli v té době kauzy, nad kterými by současní žasli v němém údivu. A poté, až to dovedli svojí politikou k Mnichovu, zbyly lidem, jako byla moje prateta, jen oči pro pláč. A ani ty postavené pevnosti, ani výstroj a výzbroj, nás neochránila. 

Ekonomický systém si totiž vždy první sáhne do zásob těm malým, aby bohatli ti velcí. A můžete mi sdělit, kdo nakupuje ty největší objemy.