A uváděné argumenty si dovolím zařadit do politických souvislostí.
Doposud jsme byli svědky toho, jak zástupci podnikatelů, malí i velcí, alespoň zčásti drželi přiměřenost cen na uzdě, díky tomu, že zčásti okrajovali náklady, zčásti někteří snížili zisk a marže na hodnotu rozumnou, zčásti i tím, že bojovali v reálném tržním prostředí o vymezenou část peněz (jak státní zakáky, tak i objem kupních preferencí spotřebitelů, služeb atp.). Dopadem byla příznivá cena, které současným postupem inflace je pochoptelně ohrožena. Nastane tedy období, kdy si budou podnikatelké upravovat svoji cenovou politiku, mimo jiné i k současnému svému úvěrovému zatížení, z předcházejících rozvojových plánů firem, podnikání, vybavování technologiemi, posuněm výrob, akvizicemi, nyní ještě i díky posunu cen nákladů na přepravu, lidskou práci (což je správně), výsledkem green dealu (který si opozice e zástupci EU koncipovala tak, jak se stalo), i dalším zdražujícím aspektům. To vše činíé další tlak na cenu.
Komu to vyhovuje ? Jednoznačně jen a jen podnikatelům, spíše těm větším nežli malým. Zcela jistě to nevyhovuje spotřebiteli, který sice obdržel úpravu ocenění svojí práce, ale tuto již nyní odevzdal i s částí svých předchozích úspor. A tento trend bude pokračovat.
Nová vláda (Fialova) jistě využije ve své argumentaci odůvodnění, jak to předchozí vlády dělaly špatně, a navíc zamlčí účast svých zástupců (vše se připravuje v kontextu politiky) na uvedeném řešení. Cílem bude negativní stav přeměnit v zisk politických bodů pro nastávající volby. Ovšem jednoznačně zde - při znalosti věci, jak to chodí - nastává také prostor pro ty, kteří mají chuť se zamyslet, které z cílů slibovaných před 30 lety byly vlastně splněny. Bilance je dosti neradostná. A v otázce finanční k posunu a zlepšení došlo jen u privilegovaných, nikoliv u těch, kteří svýma rukama, svými mozky a svým umem tvoří reálné fyzické směnné hodnoty.
Řešení nechávám na samotných čtenářích této série příspěvků.
(4)
(15)
(4)
