Obávám se, že dnešní sdělovací prostředky jsou jen jakousi konzolí, prostředníkem nebo platformou pro zveřejňování převzatých (nebo spíše předaných) zpráv od českých zpravodajských agentur, které jsou samy závislé (a možná i smluvně zavázané) na přebírání zpráv od zahraničních agentur. S těmito zprávami jistě přichází i patřičné průvodní schéma, jakým způsobem tyto zprávy veřejnosti předat. Konkrétně myslím způsoby rétorické a psychologické. Pokud si někdo dáte tu práci a zaměříte se na naše TV "zpravodajství", tak zjistíte, že se k nám v široké míře vkrádá trend ze zahraničních (především amerických) zpravodajství, kdy je nějaká jedna konkrétní zpráva představena divákům různých televizí, v různou denní dobu a v různých státech unie, naprosto stejným způsobem - stejná slova, stejná osnova, stejný psychologický aspekt (jak se tváří hlasatel i jak na tuto zprávu v tu chvíli reaguje případný zpravodajský kolega ve studiu) stejná slovní spojení, stejné spekulace, stejné závěry. V případě ČT (která je dnes už stejnou komerční žumpou jako ostatní TV stanice) se však jedná skoro až o hysterickou snahu udržovat agenturami předem určený rámec informací a to za každou cenu. V případě, že se tento daný rámec časem ukáže jako neúplný, zcela lichý nebo dokonce lživý, tak by člověk (divák a koncesionář) mohl oprávněně očekávat alespoň zmínku o tom, že ta či ta konkrétní zpráva nebyla pravdivá... někdo by mohl dokonce i očekávat omluvu a snad i rezignaci příslušných zodpovědných lidí z řad ČT! Bohužel však nic z toho není standardem, ani zvykem, ba dokonce už ani divákovým snem či nadějí! Jinými slovy, když chci vědět, jaké má být dnes veřejné mínění, podívám se na tv zprávy. Pokud chci vědět pravdu a skutečnost, musím trávit hodiny na internetu, abych se a)-něco dozvěděl, b)-ověřil si pravdivost zjištěných informací! Snad jen ta meteorologie je ještě upřímná a poctivá..