Stát může a musí regulovat ceny, pokud je to nezbytné. Pro regulaci cen existuje zákon o cenách. Vše je samozřejmě založeno na propočtech. Jestliže obchodníci zneužívají toho, že je vysoka inflace a ceny neúměrně navyšují, je třeba zasáhnout. Příklad. Litr nafty stal při ceně ropy 130 dolarů za barel 49 Kč. Při ceně 90 dolarů za barel, snížení nákladů při výrobě nepřidávanim bio o 2 Kč a snížením daně o 1,5 Kč, jež trvá třeba měsíc, se cena u čerpacích stanic sníží na 48 Kč za litr. Kontrolou stát zjistí, že při ceně litru nafty 35 Kč za litr z toho byla marže obchodníka 4Kc, ale jak stoupala cena za litr stoupala i marže. Při ceně 49 Kc za litr si dává marži 12 Kč. Ale po snížení nákupní ceny PHM si svou novou marži nechá a jen využil inflace. Co je obvyklá marže, stanoví stát, musí to být taková výše, která podnikateli zajistí při nákladech slušný zisk, ale zase ne taková marže, ktera je nesmyslné vysoká a obchodník třeba zneuziva toho, ze široko daleko se jeho zboží koupit nedá. Z toho vyplývá omyl, že stát nesmí, nebo že jsou to komunistické praktiky, stanovit marže z ceny. To plyne i z toho, že stát se nevzdává svého příjmu ze snížení daní na určité zboží a pak musí jenom spoléhat na laskavost prodejců, zda ceny o sníženou daň poníží, nebo si daň ponechají od státu jako dárek. Ne stát je může regulovat.
(5)
