Co je nejvíce třeba, tím je vytáhnutí si hlav z vlastních „zádelí“ (případně cizích - dle chuti každého soudruha).
Prvně začít s novináři. Ti napíšou článek, který je třeba na začátku smysluplný, objektivní atd. ale korekturami a dalšími zásahy postupně změní původní smysl na "clickbyte". To vzbudí emoce, lidé napíšou komentáře, zhádají se mezi sebou, rudo před očima. Rating pro stránky vyhodnocuje Google podle aktivity (klidně mě opravte, pokud se mýlím) a podle toho pak navrhuje cenu a umisťování reklam. Čili, napsat co největší clickbyte titulek, pod něj napsat kontroverzní hovadinu, která vyloženě útočí na nejnižší pudy obyčejných rednecků. To je recept na úspěšný webový plátek.
Stejně tak to je i s pumpaři. Ne všichni (řetězce nepočítám) jsou bezskrupulózní sociopatičtí individua. Malý pumpař nemá moc šancí k manévrování s marží/ziskem, protože vstupní ceny nafty/benzínu se počítají jednoduše podle výtoče (odběru), To znamená, že největší manipulátoři s cenou na samotném konci řetězce jsou nadnárodní řetězce čerpacích stanic. Distribuci si zajišťují rafinérie a rafinérie jsou první, co manipulují s cenami. A jak je popsáno v článku (překvapivě pravdivě po dlouhém období kontroverzních tvrzení) jsou to rafinérie, které mají rito jako nikdy předtím. To je už ovšem špatně, protože tihle giganti si můžou dělat s cenami prakticky co chtějí (ostatně to už nyní předvedli). Není zcela špatně samotný konec řetězce, ale zcela špatně je jeho začátek.
Ale takhle je to se vším! O všem se dá v tomto smyslu debatovat do bezvědomí.
Je tvrzení/fakt A, ale k němu je většinou nutné napsat i tvrzení/fakt B. Jenže to už by nevyvolalo emoce, web by neměl takové příjmy z reklamy. Dalo by to i mnoho práce napsat skutečně dobrý článek. Jako u všeho! Skutečně dobře odvedená práce prostě vynaloženou práci chce.
Málokdo při svém přemýšlení a jednání přemýšlí dopředu. Propracovává myšlenky a dotahuje je. Nyní je to tak, že se prostě na někoho ukáže prstem, uvedou se "nějaká tvrzení" a tím to končí. Článek, co uvede problematiku, položí tvrzení, označí viníka a nakonec i odsoudí (byť nepřímo) je naprosto drtivá většina článků vůbec. Text co vede čtenáře předem položenou cestou k předem danému cíli patří do beletrie, nikoli do novinařiny.
(3)
(7)
