V ideálním případě by to tak skutečně bylo. Nezávisle na požadavcích vlád chránit stabilitu.
Ale reálně vidím spíše jakousi schizofrení oscilaci mezi tištěním peněz k zamezení pádu států do nestability způsobené bankrotem na straně jedné a ochotě lidí směňovat zboží a služby za peníze, tedy důvěře v danou měnu.
Finanční stabilita státu bude vždy preferována nad finanční stabilitou jednotlivce a proto i investice by měla být preferována v zemích stabilních s méně rizikovou politikou.
ECB pak kvůli obhospodařování měny používané v stabilnějších i méně stabilních zemích musí být o to více schizofrení ve své monetární politice.