17.listopad 2022 - Němci v zákulisí připouští, že solidarita EU při plynové krize může být rychle pryč. Proto se sami plynem masivně předzásobují, čímž naštvali některé jiné země EU – šponují totiž cenu plynu výše

OK, tak tedy pouze pozitiva nemajetkového charakteru, i když ten majetek také patří k věci a nedá se to zcela oddělit.

Tak teda - např. literatura. Po Sametovce 89 se mi otevřela přístup k takřka jakékoliv existující literatuře. Co za socialismu nebylo dostupné buď z důvodu nedostatku na trhu a nebo proto, že to soudruzi zakázali, to najednou dostupné začalo být.

Od dětství jsem toužil pilotovat letadlo, také mě bavila střelba. Za socialismu jsem se v této souvislosti potýkal s těžko překonatelnou přkážkou - část mých příbuzných byla v emigraci na západě. Členství ve Svazarmu co se týče sportovního letectví a střelectví pro mě tedy bylo zcela uzavřené. Nevím jestli se dokážete vžít do toho, jak mi asi bylo jako mladému klukovi, když jsem se šel zeptat na členství a aeroklubu a následně jsem se dozvěděl, že oni sami proti mě nic nemají, jim bych nevadil, ale přesto mě nesmí vzít mezi sebe, protože mám dědu s babičkou na západě. Takže piloťák i zbroják si mohl zařídit teprve až po Sametovce, kdy už podobné záležitosti nikoho nezajímaly. Pardon, ve Svazarmu jsem směl střílet ze vzduchovky, ale např. Drulova jsem nesměl ani vzít do ruky. Co kdybych se náhodou s tou malorážkou chtěl prostřílet přes Železnou oponu, když mám ty příbuzné na západě, viďte? :D Ach jo, byla to absurdní doba.

Hned vysoké jsem několik let strávil v tehdy poměrně čerstvě spojeném Německu. Práci jsem si vykorespondoval ještě během páťáku. Také plno zážitků a mimo jiné mi to také dalo finanční základ na kterém stojí moje rodina, ale vy jste nechtěl nic majetkového, tak tuhlel inku opouštím. Tak teda nemajetkově - díky této životní epizodě jsem se naučil vcelku dobře německy, ale také i anglicky.

Co ještě hodnotím pozitivně?  Netuším jak moc tu minulou dobu znáte, ale byla to doba každodenního narážení na tupou šedivou byrokracii. Na všechno jste musel mít "milionšest" povolení a razítek od různých soudruhů, rozhodovalo se subjektivně dle kamarádšoftů, nic se nedalo řádně dle zákona přezkoumat. Např. moje matka jednou povolení k návštěvě svých rodičů na západ dostala, jindy bylo povolení zamítnuto s vysvětlením, že její cesta není v zájmu států socialistické světové soustavy. Je to absurdní, že?

Atd...atd.... dnes se prostě dýchá celkově mnohem volněji. Daleko víc jsem sám pánem svého osudu a daleko víc platí ono známé "jaký si to uděláš, takový to máš".