Ad. byrokracie. Zdaleka nejde jen o míru byrokracie, ale hlavní rozdíl dneška ve srovnání s Husákovým socialismem (ten předhusákovský jsem nezažil) je v kvalitě.
Dnes úředník musí rozhodnout pouze na základě zákona. Smí vyžadovat pouze to, co je zakotveno v zákoně. Nesmí jednat svévolně mimo rámec zákona. Každé rozhodnutí musí být zdůvodněné, musí být jasné na základě jakého konkrétního zákona a paragrafu vzniklo, musí být přezkoumatelné, je možné se proti němu odvolat.... vše je prostě transparentní.
Naproti tomu za socialismu byla úřední rozhodnutí zcela zamlžená, nepřezkoumatelná, často nebylo možné se proti rozhodnutí odvolat, nebylo jasné proč úředník rozhodl tak jak rozhodl.
Aspoň jeden konkrétní příklad.
Situace - Dítko dne jde ze základky na střední školu, nebo třeba ze střední na vysokou.
Dnes předem přesně ví jaké konkrétní podmínky musí splnit aby se na školu dostalo - prospěch, přijímačky.... všechno je zcela transparentní, známé předem, rozhodnutí školy je v případě potřeby přezkoumatelné, ředitel školy si musí umět své rozhodnutí obhájit. Pokud dítko splní předem známé podmínky, musí být přijato a nikdo s tím nic nenadělá i kdyby třeba rodiče onoho dítka byli největšími kverulanty ve státě.
Naproti tomu za socialismu - také byl důležitý prospěch a výsledky u přijímaček. V tomto směru to bylo stejné. Co ale stejné nebylo - Navíc se také zkoumal tzv. "kádrový profil" zájemce o studium - zkoumalo se kdo jsou jeho rodiče, jeho širší příbuzní, jaký mají postoj k socialistickému zřízení, jakého je zájemce o studium sociálního původu, atd.... a tento kádrový profil, mohl studium zhatit i v případě, že student měl výborný prospěch a přijímačky také udělal na maximum.
Já jsem např. věděl, že na ČVUT můj kádrový profil stačí, ale třeba na práva, nebo na žurnalistiku se dostat nemůžu z důvodů kádrové skvrny - můj děda byl v padesátých letech z politických důvodů zavřený - byl v uranovém dole a pak navíc i s babičkou v roce 1968 emigroval,... holt poněkud složitá rodinná historie.
Já jsem sice ani na komunistická práva, ani na komunistickou žurnalistiku jít nechtěl, ale přiznám se, že jsem docela měl pocit ukřivděnosti, že mi socialistický stát klade takovéto pitomé limity bez ohledu na fakt, co umím já konkrétně.
Tohle byl jen jeden příklad z mnoha. V případě zájmu mohu popsat řadu dalších podobných situací.
Jak jsem už zmínil - zásadní rozdíl mezi tím co je dnes a tím co bylo za socíku vnímám v rozsahu svévole. Zatímco dnes stát nesmí konat svévolně, za socialismu stát svévolně konal zcela běžně.
(4)
(2)
