Číselně to má pan Kovanda samozřejmě v pořádku, do nesprávných souvislostí ale podsouvá termín "finanční iluze". Finanční iluze je když (makroekonomicky) dostanete navíc peníze z ničeho/za nic, krátkodobě si reálně pomůžete, dlouhodobě se ale situace na trhu vyrovná tak, že za stejné věci zaplatíte akorát o to víc.
Přesně to se dnes děje, nic víc.
Vyrovnává se tedy neadekvátní růst reálných mezd zejména z let 2017-2019 (okolo 5 procent ročně, někdy až skoro 6), který (ještě neadekvátněji, byť nominálně méně) pokračoval v letech 2020 a 2021. Současný pokles je tedy do značné míry jen přirozenou korekcí, která v jednom kalendářním období vypadá dramaticky, ve skutečnosti nás ale vrací jen o pár let zpět (2018?), protože v mezičase se prostě rozdávaly peníze za nic.
Přeneseně řečeno teď takto platíme, co jsme prožrali v předchozích letech - někdo více, někdo méně, stejně jako někdo více a někdo méně dříve profitoval, to nikdy není symetrické. Ale prezentovat to tak, že teď najednou někomu klesá životní úroveň poté, co všechno bylo roky normální? Ne, roky jsme si žili nad pomáery, teď se situace jen vrací do míst, ze kterých nemístně stoupla rozvolněnou fiskání i monetární politkou.