Zaměstnanec příjde do práce, dá si kafíčko a šéf mu řekne, co má dělat. Pokud práce není, zaměstnanec se poflakuje za 100% mzdy nebo zůstane doma za 70%.
OSVČ si kafíčko může dát také, ale pak mu práce stojí. Tu práci si musel najít a zařídit sám, jinak je doma za 0%.
Pokud chce zaměstnnanec na dovolenou, dostane jí zaplacenou, OSVČ za dovolenou nedostane nic.
Pokud zaaměstnanec onemocní dostane nemocenskou od prvního dne. OSVČ může dostat nemocenskou jen za celý kalendářní měsíc nemoci, to znamená, že onemocní-li druhého a marodit bude 6 týdnů, nedostane nic.
Pro OSVČ práce nikdy nekončí. Kromě toho, že si musí práci sehnat sám, se také musí zabávat veškerým papírováním, daňovými přiznáními, kontrolami úřadů atd.
Zaměstnanec ze své mzdy platí daleko menší sociální a zdravotní pojištění, než OSVČ. Zbytek za zaměstnance odvede zaměstnavatel a dá si to do nákladů. OSVČ si sociální ani zdravotní pojištění do nákladů dát nemůže.
Důchod se samozřejmě počítá z toho, co daný člověk odvede nebo za něho odvede zaměstnavatel. Díky tomu mají OSVČ důchod nižší, než zaměstnanci. A každý si může zvolit, že bude na důchod spořit i jiným způsobem, než mu povinně ukládá stát.
Je-li práce jako OSVČ nějak výrazně výhodnější, než být zaměstnán, proč se zaměstnanci do podnikání vůbec nehrnou?
OSVČ může platit odvody jako zaměstnanec, ale pak by měl (zřejmě od státu) dostávat i všechny ostatní výdobytky, které má zaměstnanec od zaměstnavatele (placená dovolená, nemocenská od 1. dne, ne-li práce 70% atd. atd.)
Na nízké důchody nadává kde kdo. Jako stěžovatele nevidím jen OSVČ důchdce.
A poslední věc - některé fyzicky náročné profese nezvládnou pracovat do 65 let. Tam by se mělo platit pojištění vyšší a odchod do důchodu se může díky tomu náležitě uspíšit.
