Čína byla a je ve zcela jiné situaci. Ta byla posledních 50 let v neustálém energetickém deficitu a musela stavět jak o život. Ovšem převážně uhelné a vodní elektrárny. Dodnes jádro v Číně tvoří nula, nula, nic a v energetickém mixu zaujímá podobný podíl jako vítr. Takže potenciál je obrovský.
Evropa (a nejen ta) byla v opačné situaci - spotřeba v podstatě stagnovala a byla tu tradičně nechuť k jaderné energetice. Zvlášť po Černobylu a Fukušimě. I Japonci většinu svých jaderných elektráren pozavírali. A s tím, jak dodavatelský řetězec pro tento typ průmyslu v podstatě zamrzl, je dnes extrémně drahé každý samostatný blok stavět.
(5)
