Každý systém prochází krizemi, demokracie má jen výhodu, že ty krize většinou dokáže přestát, protože se dokáže adaptovat a měnit v čase (především má vyřešený systém pravidelného mírového předávání a střídání moci). To u centrálně řízených autoritativní režimů jde jen těžce - při jakémkoliv náznaku změny začnou ze skříní vypadávat léta pečlivě schovávaní kostlivci a začne se hroutit systém lží, které si kolem sebe takový režim musí budovat, aby vůbec obhájil svou existenci. Tradiční demokracie jsou tu stovky let. Nejstabilnější autoritativní režimy 60-70 let (což znamená, že Čína se dostává na mez).Čínská společnost je extrémně materialistická a zaměřená na peníze. Mnohem víc než západní země. Komunistická vláda se doposud opírala o ekonomický rozvoj, kdy po desítky let Západ cpal peníze do jedné z nejchudších zemí světa s tehdy největším populačním potenciálem. Čína v letech 1990-2020 zažila podobnou etapu jako Japonsko 1960-1990. Ale stejně jako Japonsko začíná narážet na stropy svých potenciálů. Svět se začíná odvracet od Číny jako "továrny světa". Zároveň se Čína přehoupla do nové etapy populačního vývoje - stárne a čím dál menší počet mladých lidí bude muset živit narůstající počty důchodců. Čína je prostě na prahu nové etapy - stává se z ní bohatá, vyspělá země, kde růst a uchování vysokého životního standardu je čím dál náročnější - WELCOME! :) Nicméně v tomto klimatu bude mít čínská vláda hodně těžké udržet si moc. Zejména až si Číňané uvědomí, že kapitalismus se obejde i bez komunistického řízení, a položí si otázku, proč vůbec mají komunistické řízení, které nedokáže zajistit ani takové sociální zabezpečení, jaké mají demokratické země.
(7)
(8)
