Proč v ČR pořád máme ty V. Klause a jím podobné ekonomy, kteří se domnívají, že jsou tak chytří, že objevili díry ve světové vědě. V článku paní Lhotské je základní neporozumění termínu "recenzovaný článek". Podstatou procesu není samotná recenze, ale publikace v odborném časopise určité akademické úrovně. Tomu se pak říká "reviewed journals" a "reviewed articles". Recenzí prochází i články ve 100+1, ale je to úroveň než třeba časopis Nature. Představa, že recenzenti zařezávají články, které neodpovídají paradigmatu (které si autorka článku asi z nějakých osobních důvodů plete s ideologií) vychází patrně z představy práce editora novin. Paní Lhotská by se divila jak moc naopak v obrovské konkurenci, která ve výzkumu v přírodních a sociálních vědách panuje, časopisy i autoři usilují o originalitu, nové pohledy a přístupy. Tím na sebe (a svoji instituci) strhávají pozornost, jsou zváni na konference, získávají granty a jméno ...Má to jenom jeden háček – narozdíl od pavědeckých publikací pana Klause (který se sám z vědecké komunity exkomunikoval odmítáním zveřejnění své habilitační práce) jsou tyto odborné texty okamžitě podrobovány globálnímu testu pravdivosti. Pokud v něm neobstojí ze slávy se stává ostuda. Pokud obstojí, posunuje se paradigma. Navrh autorky na nějaké dotazníkové šetření mezi vědci nutně narazí na metodologickou otázku "Kdo je věděc?" a tím se zase dostaneme k okruhu těch, kdo publikují v prestižních vědeckých časopisech.