Obecně lze s autorem článku souhlasit, dnešní doba Green Dealu v EU vede k záhubě její konkurenceschopnosti, protože se snaží zachránit svět ekologizací ve všech krocích lidské činnosti, nicméně tato snaha nemá naději uspět, pokud na stejném hřišti a za stejných podmínek nebudou hrát i ostatní hráči světové ekonomiky a hlavně největší producenti skleníkových plynů (proč by to dělali, nemají snahy ani cíle Green Dealu EU). Do toho navíc vstupuje Energiewende Německa s paradoxními závěry (uzavírání jaderných elektráren = někdo v neměckých vládách upadl na hlavu a doposud na to nepřišel), tzn. čekají Evropu krušné časy (hlavně v zimě, kdy vítr nebude a slunce také ne). Snaha o 100% elektromobilitu v EU skončí velkým krachem a jsem rád, že automobilky nejen v Evropě si to již začínají uvědomovat a začínají redukovat své předpokládané cíle objemu prodejů elekroaut. V současné době není eletromobilita plnohodnotným řešením za spalovací motory a je na čase si to přiznat. Autor v článku nicméně uvádí jako argument i pády hodnoty výrobku větrných turbín, zde bych chtěl ale podotknout, že hrozící krach Siemens Energy má především důvod v tom, že jeho dodávané větrné turbíny mají technologické problémy s životností rotorů a protože jich dodal velké objemy, nárůstají mu náklady na opravy, proto je nyní v ohromné ztrátě a žádá německou vládu o podporu. Nejedná se o to, že by podnikal v oblasti, z které se odlévají investice a již není pro investory zajímavá.