A jak máme mít děti když na to prostě nemáme?Mám vysokou školu, přítelkyně také, pracujeme, skoro se nevidíme. Pak koupíme jídlo zaplatíme nájem, energie a máme kulový.Vidina budoucnosti, bydlení a zabezpečení našich imaginární dětí je nulová.Stáří si myslí, že jsme líní a do dětí se nám nechce. My bychom si je přáli moc, ale nemáme na to. A ne, nejsme rozmazlení mlaďoši, na dovolené nejezdíme k moři, nenakupujeme si značkové hadry, nemáme iPhony atd.. Pryč je doba, kdy žena nemusela pracovat, pryč je doba kdy jste si našetřili na své.A nechte si ty řeči, že dřív se lidé také měli hrozně. Podle statistik je dnes větší rozdíl mezi platem a cenou nemovitosti než za velkého krachu na burze v roce 1929...Zkrátka dělali jsme vše, co od nás společnost chtěla, studovali jsme, pracovali s nadějí že si vydřeme náš sen.Jen je vše dražší a nemáme nic. U přátel to je stejné. Jediný kdo má děti je ten kdo podělil bydlení po mrtvých prarodičích.