Děkuji za přečtení mého příspěvku. Nečekám sáhodlouhé diskuze, protože jsem jen chtěla přispět odlišným a možná neutrálním pohledem k této debatě. Jsem pro někoho mladičká a pro někoho už příliš stará, záleží jestli za sebou už život máte a nebo Vás teprve čeká. Je mi 30 let. Možná vyzrálá a možná v něčem ještě naivní, ale to vše k životu asi patří. Příspěvky určené k přečtení mě zaujaly tak moc, že jsem se rozhodla reagovat, přestože nepůsobím v managementu, nejsem ve vedoucí funkci, mám samozřejmě ambice a věřím ve zlepšení mé situace. Proto i v tomhle věku jsem se rozhodla studovat univerzitu na soukromé škole. Jsem střední třída a každou korunku obracím, přesto platím semestry... Já totiž pracuju. Dělala jsem brigády i zaměstnání a potkávala lidi s tituly bez praxe, kteří jsou po škole ztracení. Lidé s výučními listy na tom možná jednou budou finančně lépe než ti na administrativních pozicích. Tuhle práci totiž nikdo dělat nechce. Jsou tady rozdíly jen v tom, že pokud už život znáte a neztrácíte optimismus a hlavně slušné jednání tak se může vše vrátit jen kladně. Pan Melíšek (pardon pokud pletu jméno) nic nepostrádá. Osoby reagující na jeho příspěvek asi patří do skupiny, kdy mají život před sebou a skepsi a pesimismus na rozdávání. Děkuji, tenhle přístup je mi cizí. Přesto děkuju za odlišné pohledy, určitě každý názor je přínos... ovšem záleží na způsobu prezentace. Přeju všem pěkný den, pro tentokrát třeba s úsměvem (i když možná vyjímečně).