V roce 1938 vystupňovali sudetští němci svůj tlak na tehdejší ČSR. Za pomoci velmocí Anglie a Francie, které si kvůli ČR nechtěli pálit prsty, nakonec vyseděli 2. světovou válku. A začalo to naprosto stejně. Neustálým vykřikováním o právu na životní prostor, o utlačování německé menšiny, o mírumilovnosti německého národa. Taktika jednoduchá. Neustálé zvyšování požadavků a stálý tlak. Všem, kteří se domnívají, že Němcům jde jen o jakési morální odčinění křivd, bych doporučil studium dějin nikterak vzdálených. Němci možná změnili rétoriku. Místo "práva na životní prostor" používají "právo na domov", místo "svatého práva" říkají "právo morální". Cíl je ale stejný. Hranice Německa z roku 1939, po Mnichovské dohodě. Lidé jsou nepoučitelní. Tak jako před 2. sv. válkou to jsme my, kdo z hlediska velmocí dělá potíže. A stejně jako tenkrát na tenhle postoj nakonec doplatí celá Evropa. Protože po nás přijde na řadu vše ostatní. Jen taková poznámka na konec. Proč se stejným tlakem nepůsobí Němci na Polsko? Odpvěď je jednoduchá. Na polské straně se nenajde nikdo, kdo by¨o něčem takovém byl ochoten vůbec komunikovat. U nás se najde vždy nějaký mamlas, který buď z lokajství, nebo proto, aby dal najevo svou ušlechtilost, je ochoten k sebemrskačství v idiotské víře, že si tím vyslouží respekt evropského veřejného mínění. Čerta starého. Stojíme v cestě Drang nach Osten, který německy mluvící část Evropy provozuje již stovky let. Zatímco ostatní malé evropské státy jsou velmocemi respektovány, naše (český a slovenský) jsou díky historickému vývoji chápány jako umělé a nepřirozené. Sedíme na dračích vejcích.