Máš pravdu, taky se mě nikdy nelíbilo házet všechno do jednoho pytle. Problém ale leží jinde. Stát, potažmo aparát, který je odpovědný za současný stav, se odmítá z mnoha důvodů podílet na rozlišení toho, co je užitečné a prospěšné od parazitismu ve státní správě. Jedním z těchto důvodů je obava o vlastní existenci a strach, že odborná a jiná veřejnost nahlédne pod pokličku jejich kompetencí. Až poznáš (asi tvůj otec to ví) jak si hrabou na svým písečku vedoucí aparátčíci všeho kalibru na přebujelých úřadech, např. povodí všech toků, dráhy, statistické, stavební... paradoxně i životní prostředí (oborů "moderního světa"), tak na pojem rovný díl zapemeneš. Rovným nikoliv, ale klidně na dlažbu s ouřadem, který raději nezvedá telefony, když se blíží velká voda. Raději "já nic, já muzikant" to ať udělají jiní = co když to nezvládnu = český alibismus = je jich opravdu jako vos. Pak se nedivím lidem, když zevšeobecňují. Třeba několik tisíc "pracovníků" na povodích, kteří mají k práci, nebo jakékoliv produktivitě daleko, jako já do Vatikánu, bych vyhodil na dlažbu ihned. Vydělal by na tom tvůj otec. Řada soudružek učitelek by to potřebovalo taky, jako sůl. A tak bychom mohli pokračovat do alelujá. Problém je tedy tam, že ten státní úředník, který má moc o systému rozhodnout, nerozhodne kvůli sobě. Tento systém rozbije jen větší míra svobodného rozhodování ve všech sférách našeho života. Proto si nás také "stát" drží pěkně na uzdě. Proto taky má velký problém, jak nakrmit cca 1.600.000 státních zaměstnanců a 2.000.000 státních pojištěnců. Do toho počtu nezahrnuji armádu lidí z "nečitelné" neproduktivní sféry. Je toho moc,,,,,,,,