Jen v USA znamenají záporné úrokové sazby (na depozitech) momentálně konfiskaci 400 mld. Kč za rok. A zemí se zápornými úroky v bankách přibývá - kromě USA i Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, ČR, Británie a následovat budou i další. Navíc to centrální bankéři musí dělat, aby pomohli svým exportérům. Inu, měnové války jsou reálně tady a zaplatí to všichni. Pouze v některých případech jsou před zpoplatněním ušetřeny menší vklady (např. individuálních investorů ve Schweizu). Vzhledem k tomu, do jakých rozměrů narostly před vypuknutím krize realitní bubliny všude po světě (jih USA, jih Evropy, Čína), je takovéto řešení zápornými úroky (obzvláště těmi reálnými, inflace je minimální, takže sazby musí na nulu nebo i pod ni). V porovnání s tím, co svět zažil před 80 lety, je to vlastně brnkačka - mimo jiné i proto, že se alespoň někteří makroekonomové poučili a tvořivě využili známou Fisherovu rovnici M*V=P*T, kde ovšem v souladu s realitou opustili původní předpoklad o konstantní rychlosti oběhu peněz. Jen díky tomuto geniálnímu postřehu můžeme prožívat zaplavení trhů likviditou a současně se vyhnout inflaci (a zabránit drastické deflaci, jaká postihla svět ve 30. letech). Časem se samozřejmě dostaví i rychlejší růst cen, ale žádnou hyperinflaci nečekejte.