Není to zdaleka vinou profesionálů, i když na tom také nesou svůj díl viny - hlavně díky své politické zbabělosti. Dejme tomu například v ČR, která sice není členem Eurozóny, zato výsledky její hospodářské politiky jsou ještě žalostnější než v případě EMU. Faktická míra nezaměstnanosti dosahuje totiž dvojnásobných hodnot proti uváděným 7,2 %, neboť 500 tisíc předčasných odchodů do důchodu nelze považovat za legitimní opuštění trhu práce, ale jen za jinou, finančně náročnější formu výplaty podpory v nezaměstnanosti. MILION fakticky nezaměstnaných znamená cca 15 % práceschopného obyvatelstva a situace je tak možná ještě horší než při krizi počátkem 30. let (1,5 milionu nezaměstnaných v celém Československu na tzv. žebračenkách). Snad jen skutečnost, že v zemědělství tehdy pracovalo třikrát až čtyřikrát více lidí v porovnání s dneškem a že na venkově žilo celkově zhruba dvojnásobně více lidí, činí dnešní situaci z pohledu městského obyvatelstva snesitelnější (počet nezaměstnaných se vztahoval především k městské populaci).
"Nevěřím statistikám, které jsem si sám nezfalšoval" prohlašoval kdysi otevřeně a s určitou nadsázkou Winston Churchill. Pan profesor Rogoff i další se zřejmě (a v určitém smyslu i oprávněně) drží této zásady dodnes, neboť značnému množství statistických charakteristik nelze věřit ani v nejmenším - viz např. počty AAA ratingů udělených v předkrizovém období ratingovými agenturami..