Uznávám sice, že požadavek na repatriaci německého zlata z USA může být docela prekérním činitelem, ale při roční těžbě téměř 3000 tun, není požadavek na "mizerných" 300 tun nijak fatální (navíc rozloženo do 7 let). Uvědomte si, že stovky tun kovu ročně zpracují šperkaři v Indii, v Číně a arabském světě pro tamní samolibé paničky i "frajery" prahnoucí po demonstračním efektu svého nedávno nabytého bohatství. A stačí náležitě zvednout daně na dovoz zlata, jako tomu bylo zcela nedávno v Indii a voilá - poptávka opět o stovky tun poklesne.
Teorie mezního užitku je sice hezká věc a u zlata funguje dokonce lépe než u jakéhokoliv jiného zboží, navíc dává možnost využít matematicky elegantní diferenční a diferenciální rovnice, ale jinak je to věc velmi ošidná a pro makroekonomii jako takovou, tj. v celostném národohospodářském kontextu, je přímo zavádějící. Funguje výborně třeba pro chytré telefony, ale pokud byste ji chtěli použít na vysvětlení pohybu cen základních potravin, obdržíte většinou nesmyslné výsledky.