tak špatný nápad, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jen by ho bylo nutné dotáhnout do konce. Státovky by měly být emitovány státní (centrální bankou) a úložky v nich by nebyly úročeny (případně by byly úročeny o inflaci). Na druhou stranu by vklady byly zaručené do 100% výše. Půjčky by byly též bezúročné, nebo s minimálním úrokem. Další položkou pasiv státní banky by kromě úložek obyvatel ve státovkách, byly daňové příjmy (na straně aktiv pak půjčky na veřejné investice a rozpčtové výdaje)
K čemu by to bylo dobré? Byla by to nepřímá kontrola dnes nijak nekontrolovatelných centrálních bank, jejichž politika bezuzdného tištění peněz vede k nestabilitě a nafukování různých bublin. Centrální banky jsou dnes zcela ve vleku hráčů na finančních trzích a jejich snahy po snadném a rychlém zbohatnutí. Důsledkem je trvalá monetární expanze, která nesmyslně sráží úroky k nule a vede k hromadění hotovosti v bankách. Pokud by komerční bankovnictví mělo konkurenci v podobě státní banky, nic takového by se nestalo: lidé by začali poptávat státovky, kurz komerční měny by klesl a její objem by musel být regulován. V časech ekonomické krize by se lidé stáhli do státovek, takže stát by měl více peněz na veřejné projekty, v čase konjunktury umožnující vyšší sazby v komerčních bankách, by lidé ukládali své peníze tam.