Co s babičkou? - Diskuze, názory, doporučení a hodnocení

Stát nemůže vyřešit všechno.

Na stáří je třeba se připravit. V rodinách i osobně. Bohužel za byty našich maminek a tatínků vidíme hlavně peníze, takže místo, abychom se postarali sami, posíláme své rodiče do útulku. A za jejich byt pořídíme dovolenou, auto, v lepším případě byt pro mladé.

Tady je vidět "odborník." Někdy to s rodičem doma už nejde. S postupem let ustupuje úsudek a senior může přijít o veškeré finanční rezervy, aniž by za to mohl (podvodná call centra, krádež apod.), byt nebo dům mu nemusí patřit a pokud ano, tak je pro něj většinou rizikem (schody, plyn, dostupnost k lékaři), důchod zdaleka nepokryje 30 000,- vyžadováných v jediných zařízeních, které mají do pár let šanci umístit a pokud náhodou má rodinu ochotnou se postarat, je to opravdu péče 24/7 s nadstandardním vybavením, kvůli které musíte skončit v práci a věnovat jí veškeré vlastní finanční rezervy. Kdybyste prodala deset dědictví, stejně by vám to nenahradilo ani půlku. Už jste někdy zůstala deset let doma s nemocným rodičem s Alzheimerem nebo demencí? Celý den jedna a ta samá konverzace a když se na minutu otočíte, jde si ohřát vody v konvici na plynový sporák. Dítěti staršího člověka už v té době taky s věkem táhne na zdravotní problémy a měl by se starat o dospělého kojence, s podobnou mentální kondicí často agresivního.

Moje maminka takhle strávila posledních deset let svého života a kdyby to babička viděla, když jí to ještě myslelo, nikdy by si to nepřála. Maminka si zkrátila zbytek života, do kterého si nesla fyzické i psychické následky z takhle náročné práce bez nároku na sekundu volna. Protože se chtěla o rodiče postarat sama a netahat do toho stát. Skvělý, brilantní plán, až na to, že si ho nikdo, kdo si tím neprošel, nedokáže představit.