V ekonomikách, kde se povoluje jedna fúze za druhou, jakoby se nechumelilo, zbývá stále méně prostoru pro nezávislé drobné a střední producenty. Již to samo vytváří přinejmenší pokusy o monopolní či oligopolní stanovení ceny, která je vyšší než "normální" v nepříliš monopolizované a oligopolizované ekonomice. V případě výrazného podílu státní ekonomiky se pak lze setkat jako s příkladem monopolu, tak nezávislého tržního subjektu se spíše dezinflačním působením. Když se k monopolizaci a oligopolizaci přidá přebujelý systém obchodních řetězců delších než sám čas, není ceny, jež by se nezvyšovala a rázem tu je zvýšení celé cenové hladiny - inflace. Začal bych důrazným apelem na producenty, aby si zajistili vlastní obchodní služby a prodávali tak koncovým spotřebitelům napřímo. Tím se eliminuje jeden proinflační faktor. Dále bych pokračoval neméně důrazným apelem na stát, aby využil své nástroje k účinnému omezení primitivních, neefektivních a proinflačních praktik zvyšování cen, protože to krátkodobě jde. Jaká asi musí být skutečná výše nesplacených závazků, která nutí při všech těch inovacích, zvyšování efektivnosti a produktivity zvyšovat ceny jako zdroj pro jejich splácení? Skutečně zadlužení je mnohem vyšší a mnohem komplexnější než se to na první pohled může z oficiálních dat jevit. Inflace je totiž vlastní sestrou dluhů, bez nich by (s výhradou případů psychopatů v řízení států) neexistovala.
My jsme ti, kteří umíme odstranit dluh jako základ současného finančního systému, s ním i inflaci, nestabilitu a přetěžování zdrojů včetně lidí. My jsme ti, kteří vědí, že vadný finanční systém je nezbytné rychle a zásadně změnit.
