Kdysi dávno si naši předkové všimli, že v jistou dobu mezi východem a západem Slubce je Slunce uprostřed své cesty oblohou nejvýš. Je to v polovině jeho každodenní cesty. V tu dobu vrhají předměty nejkratší stín a i podle toho se orientovali v čase. Protože to bylo v polovině dne, začali tomu okamžiku říkat poledne.Tohle je jediný smysluplný bod a argument, proč by měl zůstat přirozený tedy zimní čas. Je to o přírodě a astronomii a taky o chápání přírodních jevů, které je v běžné populaci na ubohé úrovni. Není dobré dětem říkat, že poledne je v půli dne, kdy je Slunce na obloze nejvýš, ale že to už vlastně neplatí, protože lid se rozhodl, že poledne odsune, protože si zvykl na letní čas zavedený kvůli úsporám, kdysi ve dvacátém století. Lidem připadlo, že v létě má být ve 22 hodin ještě světlo, protože si mysleli, že jejich virtuální pojem 22 hodin je důležitější než ten skutečný fyzikální jev nazývaný poledne.Jako by nemohli nechat poledne polednem a naučit se, že to co bylo 22 hodin může být 21 hodin a podobně. Do práce můžeme jít místo v 8 v 7 a Slunce bude v tu dobu stejně vysoko, jak jsme byli zvyklí. Je to jen číslo na hodinách. Posunutý poledne je ale paskvil, který nedává žádný smysl. Je lepší posunout si čas odchodu do práce, zahájení výuky ve skolách a podobně, než rušit smysl těch pár smyslupných pojmů, které ještě nějaký smysl mají. Stejně si dnes lidi posouvají pracovní dobu, jak jim vyhovuje. Do budoucna to bude ještě běžnější.