Vy disproporce, já když zvažuju, do jakých aktiv investuju své peníze, z 90 % jsou to aktiva americká. Zcela disproporčně. Tak z 10 % evropská. Též disproporčně. Kolik procent si myslíte, že mi zbývá na čínská aktiva? Ano, správně, opět totální disproporce. A věřte mi, že to není nějakým mým sinofobním myšlením, s penězi nakládám zásadně pragmaticky. Důvěryhodnost amerického finančního a právního prostředí je zkrátka někde úplně jinde, než v Číně, kde o osudu vašich investic rozhoduje, jak se zrovna velký Si vyhajá a jaký sektor byznysu se právě rozhodne zaříznout. V tomto se tedy nebojím o budoucnost dolaru a už vůbec se nebojím už před 20 lety slibované dominance velmi nesourodého uskupení BRICS, které je založené více na politických přáních, než na hospodářských vazbách.
Jen když si vezmu základ tohoto uskupení: Čína má svá nejlepší léta ekonomického boomu definitivně za sebou a přestože bezesporu bude hrát druhé housle Spojeným státům v geopolitickém významu a bude dominovat v západopacifické oblasti, bude její ekonomický potenciál čím dál víc narážet na její politické limity, odliv zahraničních investic a přesun výrobních aktivit a) do chudších oblastí Asie a Afriky, b) do Evropy a USA.
Rusko je v háji definitivně. Brazílie a Jižní Afrika jsou hospodářsky celkem mimo tento okruh a pokud bych sázel na některého z BRICS, že nás v budoucnu překvapí, bude to Indie. Indie ale v zahraniční politice i v byznysu uvažuje dost pragmaticky a rozhodně netrpí nějakou příchylností k Číně a k jüanu.
