Při výročí, které v běžných letech přicházelo vžd v čas, kdy sychravý podzim počal vládnout v ulicích a na návrších, si v minulých letech občané vzpomenuli na nutnost zabezpečit se před zimou dostatkem topiva, zásob i financí, aby nastávající období které vždy ukazovalo, jak je příroda krásná ale nelítostná, přečkali ve zdraví a bez úhony na majetku, vybudovaných dílech, zvířectvu i zvířatech, zejména ale svých blízkých. Patřlo k tomu třeba i to, že se chovali ke svým sousedům slušně, neosočovali jem, ani se před nimi nepovyšovali, stejně jako že na ně nelíčili nepřátelské úklady, nešikanovali je a vážili si jak svých, tak i jejich hodnot. Rozvíjeli přáátelství mezi sousedy, podle možností i pomáhali, snažili se získávat dobré přátele.
Tak to šlo poměrně dlouhý čas, s nějakými obdobími válek se však vždy setkávali, a lidé práce vždy věděli, že tui válku vedou pánové, ne kmáni, a že tu válku vyhrají hlavně ti, kteří přežijí.
V české kotlině však nastal poroce 2010 poněkud zvláštní úkaz, kdy, ač bývaláí přátelé, kteří odešli záhy po pádu systému, a po vystřídání vládnouácí ideologie jinou ideologií, došlo k tomu, že se začaly čím dál více prosazovat bojovníci za lepší svět ala nový pohled, vymezující se proti tomu bývalému, i když jej sami bezprostředně nezažili. Byli to někdy i děti oněch spolupracujících (kolaborujících, chcete-li) kteří v zájmu, aby na ně nebylo vidět, přejali nenávistnou rétoriku a hrnuli před sebou snahu "vypořádání se se světem kde není po jejich". Po dalších několika desetiletích se tyto děti dostaly do vedení, mají věk na tvorbu principů, podle kterých se bude společnost (dočasně) řídit, a mají možnost si splnit ona přání, která nikdy nevyslovili.
V čem se však zásadně zmýlili, jsou právě existující společenská a ekonomická východiska, na kterých budou muset stavět to, co zatím bořili, a nepromyšlenost i zásadní lapsusy z dob, kdy byli po zásluze opozicí (za chyby jejich a zejména zlodějiny jejich předchůdců) spolu s entuiasmem nevědomých historickými souvislostmi nepolíbených, je zavedou jen k dalším chybám. Hnací silou je strach, že společenská formace se rozpadne, či jiná formace utrpí zásadní prohlru v ekonomických parametrech, a čím více budou bojovat za naplnění svojí úlohy tmelu, tím více budou občany, lidem, populací, nenáviděni. I přes mediální masáž, neboť slov se nikdo nenají, slova bez obsahu a činů s výsledkem jsou jen prázdná slova.
Vojevůdci v tomto ohledu hovoří o činech které položí obeti na oltář cílů vlastních, zde zřejmě i cizích, a tyto oběti budou národ nepochybně bolet zásadně.
Státní rozpočet se s použitím podobenství dá nazvat malým rozpočtem rodinným, neboť vše to, co je obsaženo v tom velkém, je v náznacích i položkách obsaženo i v tom malém, rodinném. Rodinný rozpočet tvoří obvykle jak muž, tak žena, tedy je vyvážen z hlediska zájmů do té míry, že je především sledována jeho funkčnost. U státního rozpočtu pak tento sestavuje koalice, opozice má právo držet ústa. O to více je vhodné, když se jedna složka státotvornosti, a tou prezident, i se svým aparátem, nepochybně je, zarazí nad sestaveným rozpočtem, a poukáže na jeho chyby. V takovém případě, i když třeba i malá Anička upozorní tatínka, že tam nemá pro Pepíčka položku za fotbalové tréninky, a pro ni tam není ten kurs španělštiny, který jí byl slíben a který potřebuje na střední, jsou to připomínky správné a také se s nimi pracuje (buď se vysvětlí, nebo se přiznají a dopracují). Pokud dokonce si dospělý bratr povšimne, že tam chybí splátka na půjčku nebo uložení peněz na opravu domu, je to připomínka zásadní, a je vcelku jedno, zda v bytě s oststními bydlí, či ne. Jedná se vždy o radu, upřímnou, dobrou a vcelku vystihující problém, který by zopůsobil i zásadní potíže.
Pokud Vláda, ministr finanční i onen ministr první, naznají, že je jednodušší takové připomínky překřičet, nebo nerespektovat, či dokonce je zakázat, nečiní rozumně. Mohou tak činit, při neexistenci celé poloviny spektra politických stran, i utlumením opozice kterou prostě početně převálcují. S pomocí kolegů straníků mohou přehlasovat i prezidenta, početně na to mají.
Je však otázkou, zda mají pravdu, zda je rozpočet správně sestaven, zda je správně nastaven.
S občanem zde píšícím zoufalé nářky si mohou pověstnou zadnici vytřít též, s poukazem že mají mandát (oněch 21% při dané účasti násobené volebním výsledkem z celku).
Jaký je to vzkaz pro občana ?
Přemýšlej, chovej se podle sebe a hlavně, nespoléhej se na nic z toho, co spočívá na rozpočtu této země. Pro investora to znamená jen jedno, uteč, prodej, převeď, zruš, a zabezpeč se. A pro ty, kteří nemají nic (či tak málo, že se to v kolonkách ani neprojeví), pro ty mám jen sdělení, že když se něco násobí nulou, tak je z toho nula (neplatí pro dluhy, v to i vládní).
Nic moc investorský či občanský pohled pro občana, který zatím tomuto státu "šel na ruku". Protože ve výsledku to někdo přece jen jednou zaplatí. A ...