Paradoxem se obvykle nazývá stav, kdy nějaké jevy či události jsou zdánlivě v rozporu, ale ve skutečnosti dávají v celku překvapivý smysl.Já upřímně nejsem překvapen. Automotive, na který se naše země primárně zaměřila, se nevyvíjí v Evropě příliš dobře, inflace byla jedna z největších v Evropě, což znehodnotilo příjmy i úspory jak populace, tak firem, které na to reagují utahováním opasků a sedmnáct (?) měsíců meziročně klesajících maloobchodních tržeb to precizně dokládají. Trh práce je zablokovaný, paralyzovaný nejistotami na obou stranách. Trh s energiemi nereaguje na vývoj velkoobchodních evropských cen, protože není příliš konkurenční (podobně jako řada jiných našich "trhů"), ČNB prakticky rok sedí s rukama v klíně, přestože koruna co by měna spekulativního regionu klesla od dubna proti EURu o 6% a oprori dolaru jen mezi červencem a říjnem skoro o 11%, ačkoliv od té doby zkorigovala ztrátu "jen" na 6,5%. ČNB sedí na gigantických rezervách a vyčkává v nečinnosti. Vývoj rozpočtu je neblahý, schodek je stále vysoký a nedostává se zdrojů. Německá ekonomika, náš největší zahraniční zákazník, se zadrhla a přešlapuje na místě.Realita, ani její vnímání, nedává spotřebitelům a firmám mnoho dobrých důvodů k nějakému optimismu. Za takového stavu se mírné recesy nedivím. Čemu bych se hodně divil je, pokud vláda povolí ERÚ tak zásadní růst cen regulovaných složek energií pro příští rok. To by byla naprosto zásadní chyba, která by nás v již oslabeném stavu mohla stát mnoho. A členy vlády hlavy.