Jak být šťastný, i když jsem úspěšný a bohatý - Diskuze, názory, doporučení a hodnocení

..traktor vás přejede

To je má zkušenost a nechci tím říci, že jsem na tom závislý, to ani omylem. Sice mě to na jednu stranu baví, na tu druhou mě to ale rozčiluje a dokážu si představit, že bych to nedělal. Ten hlavní problém ale je, že nevíte, kdy skončit, je těžké to udělat.Výhodu má ten, koho zasáhne jakási stagnace, nemusí to být ani jeho dílem. Protože jinak buď stoupáte, tj. "vyhráváte" a chcete vyhrávat víc, nebo klesáte, tj. "prohráváte" a chcete to vyhrát zpátky. Je těžké se z toho mentálně dostat. Nakonec už nejde o to, co máte, protože - jak padlo v článku - kolikrát dávno máte víc, než potřebujete. Ale ksakru, vypadnete z toho, když to tak skvěle jede? Anebo to uděláte, když to zrovna jde do kopru a budete vypadat jako loser?To je můj pocit, vše ostatní bylo vždy druhotné. Dal jsem si jako mladý za cíl, že budu pracovat jen do 26 - nevím, jak mě to napadlo, chtěl jsem prostě dostudovat, u toho měl firmu, která vzkvétala a šlo to tak spojit. Přišlo 26, bylo to reálné, ale řekl jsem si: No přece nepřestanu, když vyhrávám...Pak přišly ekonomicky těžké časy, bylo nutné vyhrabat se z problémů a už to jelo. O dekády dál v tom jedu furt... Už to není takové, některé (osobní) věci v životě mi otevřely oči, ale nakonec se toho stejně nechci vzdát z vlastní vůle ze sekundárních důvodů - bojím se, že mě opustí manželka, když nebudu "dostatečně konkurenceschopný na trhu mužů", bojím se, že pozbudu část svobody, která je dnes draze vykoupená jistou formou izolace od zbytku stále svázanější společnosti atd. A nakonec, co bych dělal? Když manželka nechce pracovat, nemám dost jiné náplně, práce pro mě nakonec vždy byla forma realizace, ale také odpovědnost, bojím se, že spousta lidí, které zaměstnávám, skončí kvůli neschopnosti někoho jiného a tak.Je to velmi komplexní a individuální téma a nevěřím na rovnice, rady starých mistrů či cokoli takového. Za několik dekád jsem k tomu nenašel přístup, se kterým bych byl dlouhodobě spokojený. A to se o něj snažím skoro od dne 0...

Téma (článku i příspěvku) je velmi zajímavé. Až zásadní pro život, když bylo už mnohého dosaženo a hledáme kudy dál a co ještě zbývá...K článku: Co je to štěstí ? najít odpověď může být nad zlato pro někoho kdo marně hledal už leckde a lecjak. Ona se vždy může vynořit uvnitř prázdnota, které to štěstíčko "požere". Nebo nespokojenost, strach... Jo, jsou to naše hnací síly, jak zmiňujete v příspěvku. I to vše se dá ale poznávat, kde jsou toho kořeny.Já si pokládal taky pár dekádu otázku, co je smyslem života. Jaký je cíl tady toho všeho. Tady se docela shodnu s dalajlamou, ale současně, vždy je možné jít dál. Na začátku, nebrat své chtění, strachy... až tolik vážně - stát se pozorovatelem, a pak - prostě do těch neprobádaných vod vstoupit, poodejít vědomě z toho koloběhu. Nebo jen nejprve nakouknout. Pak pokračují cesty poznání a sebepoznání už i po nevyšlapaných stezkách. Co se nachází za strukturou zvanou ego? To je pak dobrodružství sebeobjevování - a z hmotných věcí se mohou stát poněkud kulisy, i když mají svoji důležitost. Mrkněte na cestu posvátného býka/buvola. To je sice starý text, ale tak ilustrativní, pokud po té cestě jdete či chcete jít. Člověk, jeho vědomí a jak je utvářena podstata bytí, to se podle všeho za tisíce let vůbec nezměnilo.Definice svobody je pak jiná věc. Potřebuju-li životní styl na vysoké noze, cestování a akční program, je to trochu jiný druh svobody, než když si spokojeně kutám / ležím /pozoruju svět na zahrádce, v lese... a přesto to vede vrchovatě ke štěstí a vnitřnímu klidu (aspoň někdy). PS. Firmu lze zčásti předat vhodným investorům, kteří si pohlídají svoji investici, a tedy zajistí její efektivní management - aby neztrácela hodnotu a nešlo to případně "do kopru" ?

Pardon - manželka nechce nepracovat ;) Kdyby nechtěla pracovat, je to řešení...

Vlastnictví a moc je metlou mnoha lidí, kteří mu obětovali lidskou duši. Erich Fromm to viděl v protikladech uvedených v titulku. Rozhodně přeferuji bytí před majetkem, o který se pak člověk musí starat mírou převyšující jeho lidské založení. Pak se to projeví únavou a frustrací z toho, že nelze sloužit dvěma pánům a představa šťastného rodinného života uniká kdesi v dáli. Proto všem bohatým doporučuji zbavit se přebytečného majetku, přestat se honit za mocenskými zájmy a zapojit se do svépomocných a vzájemně pomocných aktivit lidí, kteří žijí nablízku. V mnoha obcích již na to přišli a obnovili společné budování svých obcí. Kéž by na to přišli i ve městech...

Ale tak to mnozí bohatí opravdu mají. Bohatství není v tom, že se zavalím krámy, ale v tom, že si můžu dovolit je nevlastnit (a přitom užívat). Nejlepší je neplatit si věci, ale platit si lidi, kteří ty věci mají a starají se o ně.

Pokud najdou lidi, kteří se jim o to starají dobře. To ale není samozřejmost, ale spíš šťastná náhoda.