Zásadní pohled uchazeče by měl obnášet dva okruhy otázek : 1. Přinese mi absolvování kurzu reálnou pracovní příležitost a zajistí získání či udržení práce ? Vyplatí se věnovaný čas ve zvýšení šancí, uplatnění a karierního postupu ? Je reálné získání pracovního uplatnění díky tomuto kurzu, a to se zárukou reálnosti ? 2. Přinese mi absolvovaný kurz přístup k práci, která bude lépe hodnocena než práce dosavadní, zvýší moje vzdělání a kvalifikaci a kompetence takovým směrem, aby byla odměna za odvedenou práci vyšší, nebo se pronikavě změnily k lepšímu podmínky práce ? Zaplatí se úsilí v kurzu natolik, aby došlo ke zlepšení ekonomického postavení uchazeče ? Nezhorší se absolvováním kurzu hodnocení ve smyslu kompetencí či vzdělání ? V případě jakýchkoliv pochybností, nebo odpovědi NE, to znamená jediné - jdete do prekarizování svých schopností a navíc ještě riskujete zhoršení svého postavení na trhu práce přijmutím prekarizované práce. Je nutné upozornit každého, kdo uvažuje o rekvalifikačním kurzu, že pokud bude srovnáván budoucím zaměstnavatelem na odborném základě (vzdělání, praxe, schopnosti, kompetence), bude mít absolvent příslušné školy vždy výhodu, pokud bude srovnatelná základna odměňování, a k tomu i "výhodu" tvárnosti. Současná situace ve firmách (trvale od 1990) je nastavena v neprospěch pracujících 45+. Toto jsou zkušenosti z praxe, z firem, ze situačních pozorování. (Pozor, toto se netýká jen manuálních pracovníků, ale i šedých a bílých límečků.)