Když ti, kterým se daří, nepomáhají těm, kterým se nedaří, (protože neumí, nebo si nevědí rady), vzniká sociální napětí, které se nakonec vymstí i těm schopným a bohatým. Jsou to spojené nádoby a ti, co myslí jen na sebe, na to v historii vždycky nějak doplatili sami, nebo jejich děti. Je to už po staletí platný mechanismus. Za revoluci mohou nejen neschopní a chudí, ale i bohatí, kteří to nechají dojít příliš daleko. Ve Švédsku to zvládají. Tady to naši politici příliš nezvládají. Například ODS tvrdí, že je potřeba vytvořit bohaté, aby bylo dost peněz i pro ty chudé, ale zatím jsou výsledky takové, že jsou vidět hlavně bohatí, kteří se stávají ještě bohatší a chudí, kteří se stávají ještě chudší a žijí za hranicí chudoby. Bohatí a schopní, kteří se starají i o neschopné a chudé, jsou vzácnou výjimkou. Nikdo z těch schopných, co to umí, nenaučil ty co to neumí, jak slušně žít a oni pak nikde nevidí perspektivy. Snaží se tedy poradit si, jak umí, protože jinak to neumí. Tak kradou, přepadají, jsou agresivní... a chtějí komunismus.