No řekl bych že těch 11 procent lidí jsou povětšinou ti těžce pracující lidé. Ono jde o to, zjistit na co mám. Pokud lidé vydělávají průměrný plat, a příjde za nimi realitní agent s nabídkou nemovitosti. Tak první na co typický člověk myslí: "Jé, budeme mít domeček, tak jako můj známý...". A pak to je už jen o sebe kontrole, když agent řekne: "Nevadí že na to nemáte, hypo to zařídí...". Navíc dům, který získáte se stane později Vaší největší zátěží, a to nejen hypo, ale i jeho údržba a další záležitosti kolem. To mnoho lidí na začátku nevidí. Barák je prostě vysává a možnost volby (třeba změna zaměstnání, využití nějaké příležitosti atd...) klesá. No a nakonec problémy v zaměstnání (které vůbec nemusí být způsobené jejich přičiněním - viz. skláři), vypadne stabilní příjem, barák a hypo neufinancují a ztěhují se jinam (třeba do podnájmu). Nutnost zbavit se domu co nejdříve stlačí prodejní cenu nízko. No a pak příjde onen "chytrý a zlý" člověk co dům koupí za 2/3 ceny a dá ho do pronájmu místo toho, aby v něm bydlel. A sám bydlí třeba v bytovce. A později, až se naskytne nabídka dům prodá se ziskem. Ale ne proto, aby si jej užil, ale aby jej využil v další příležitosti. Oba (jak pár tak i onen překupník) měli na začátku stejnou startovní pozici. Ale jedni si mysleli, že bytlet ve vlastním je pro ně to nejlepší, ktežto překupník se soustřeďoval nazačátku na malé obchody. A později své zkušenosti využil v obchodech větších. Jak říká jednen výrok: "Jsou tisíce způsobů jak utratit peníze. Ale jen dva způsoby jak je získat, buď pro peníze pracujete a nebo peníze pracují pro vás.". A na objemu nezáleží. Pokud sami, prostřednictvím příležitostí (a ne dogmatickou prací) příjdete na to jak z 1000 vydělat milion. Tak také s velkou pravděpodobností příjdete na to jak z milionu vydělat těch milionů sto.